Jdi na obsah Jdi na menu

cedecko.jpg

HELENA KOSTELNÍKOVÁ

Předsedkyně a zakladatelka organizace, lektorka

 

Maluji ráda od dětství - tvořit, skládat si písničky, básně, malovat to byla součast mého života. Přála jsem si to vše umět a učit dále jiné.

Na dlouhou dobu jsem ale začala podnikat, tvořivost  se ale neustále hlásila o slovo a tak zhruba před dvaceti leti jsem navštívili jednoho výtvarníka

s prosbou, aby mě vše naučil a on mi odpověděl: "Jo, děvče, to asi nepůjde, s tím se lidi musí narodit...". Byla jsem zklamaná, jako když dítěti vezmete hračku. A pak mi zazvonilo v hlavě to, co mi říkali rodiče, VŠECHNO JDE, KDYŽ SE CHCE!

Po emocionální facce již vzpomenutého výtvarníka, jsem si nastartovala svou vlastní cestu za naukou uměleckých aktivit. 

Začale jsem navštěvovat kurzy, číst knihy a neustále jsem ve volných chvílích tvořila a jen jedno jsem měla na mysli, pokud od obrazu odcházím, musí být ve fázi, že si neznalý neuvědomí, že není hotový.

Po jednom kurzu portrétování jsem nabídla lektorce, že jí domluvím lidi. Také jsem to udělala, domluvila jsem maminky s dětmi. Ale lektorka mi den před kurzem řekla, ať to zruším, že nedělá dohromady rodinné příslušníky, že ji to narušuje výuku. Nechápala jsem, měla jsem na věc opačný názor, strávit kurz s dcerou nebo partnerem, vydat se v rodině společně cestou tvořivosti a relaxace. To se musí podporovat a ne rušit. 

Lidem jsem nic neřekla celou noc jsem malovala a psala si postupy získané od jiných i svou iniciativou a někde uvnitř mi duchovní nápověda říká: "Naučila ses to ty, stejně to nauč jiné". Když přijeli účastníci kurzu, vysvětlila jsem jim situaci a řekla že je to naučím sama. Humorné bylo, jak si nechali lektorné u sebe a řekli, že mi to dají až po kurzu, pokud je to dokážu naučit. Bylo mi to jedno, šla jsem se ven zklidnit a začala lidi učit to, co jsem se naučila během roku. Vše dopadlo výborně a já jsem pochopila, že stačí mít lidi rád, jít příkladem a pak se učí velmi jednoduše...

 

Kontakt zde